Na konci roku 1999 jsem se zúčastnil měření,jehož úkolem bylo vytvořit dokumentaci stávajícího stavu Velké Ománské mešity v Aleppu (na severu Sýrie), jenž procházela rozsáhlou rekonstrukcí.
Nositelem zakázky byla Geodézie CS.a.s.Liberec a Fakulta stavební ČVUT v Praze. Jako bývalý pracovník Geodézie jsem byl přizván ke spolupráci. Mým úkolem bylo zaměření nosných konstrukcí stavby a vytvoření digitálního 3D výkresu tak, aby na vzniklou „hrubou stavbu“bylo možné „přilepit“ detailní výkresy stěn z fotogrammetrického mapování.
Jakmile jsme však stanuli na rozlehlém nádvoří mešity, jejíž počátky sahají k roku 715 n.l., zmocnila se nás beznaděj. Syrský zadavatel nám totiž jasně nestanovil, co máme z těch tisíců výčnělků a ornamentů ještě měřit a co už ne. Zadání bylo krutě stručné „změřte všechno“.
K naší smůle jsme měli již koupené zpáteční letenky a zbývalo nám pouhých šest dnů…
Tehdá jsem na vlastní kůži zakusil, na jaké sociální úrovni se ocitne člověk, který za ranního rozbřesku (pln sil) jde do práce a večer za soumraku se zničený belhá domů (na hotel).
Ale jak se říká „co tě nezabije,to tě posílí“…
autor článku Jaroslav Jakeš